Co bych dneska dělal, kdybych včera vyhrál dvě stě milionů korun

čtvrtek 28. březen 2013 09:49

Ráno bych si zajel na Vysočanskou do Sazky a vyřídil bych potřebné papírování. Pak bych si zašel na dobrý oběd. Zřejmě bych si dal pauzu od psaní diplomky a šel bych na kafe s nějakým kamarádem. Asi bych mu to neřekl, nevím, záleželo by na tom, kdo by to byl. Člověk je tvor společenský a tak má potřebu se, zejména o ty dobré zprávy, dělit. Komu ale takovou novinu říci?

Mám velmi dobrý vztah s rodiči, takže ti by byli určitě mezi prvními a moje rodina by se určitě od toho okamžiku měla lépe. Rodičům by jednak odpadl veliký kámen a mohli by volně dýchat, jelikož jim šestým rokem odchází dost vysoké procento ze mzdy na můj účet, abych jako student neumřel hlady a měl kde večer složit hlavu. Už jen to by jim značně usnadnilo finanční situaci. Samozřejmě by dostali odměnu za skvělou výchovu, kterou mi poskytli.

Ale chtěli byste, aby to všichni věděli?

Já ne. Řekl bych to jen těm nejbližším, o kterých vím jistě, že by tu informaci neposlali dál. Samozřejmě je mi jasné, že postupem času by se to asi dost lidí nějakým způsobem dozvědělo, ale podnikl bych všechny možné kroky, aby tomu tak nebylo.

Po dobrém obědě a kávě bych šel na domluvenou schůzku se dvěma spolužáky a na večerní přednášku Tomáše Sedláčka.

Zítra bych se asi probudil s kocovinou, ale upřímně si myslím, že ne úplně s čistou hlavou. Tak jako noblesse oblige i peníze člověka určitým způsobem zavazují. Jak vůči společnosti či komunitě, tak celkově. Boháč nemůže jít jen tak v maloměstě na pivo. Měl by strach, že kdyby to o něm lidé věděli, byl by mezi nimi možná jeden, který by ho kvůli pár tisícovkám v peněžence byl schopen oloupit, v extrémním případě mu ublížit, nebo ho dokonce zabít. Taky se říká, že peníze kazí lidi. Nemyslím si to, víc se mi líbí citát – parafrázuji: Peníze lidi nekazí, jenom zvýrazní jejich charakter. Nechtěl bych ztratit současné přátele ani přestat chodit do hospod (klubů), kam chodím.

Peníze vlastně ani nemusí být vidět

Víc piv, než piju běžně, asi stejně nevypiju, dva steaky mi nepřinesou o nic větší užitek než jeden. Svetr je svetr a svetr od Luise Vuittona zahřeje člověka úplně stejně jako ten z řadového obchodu z obchodního centra. Myslím, že když opravdu bohatý člověk nosí skutečně levné a trochu obnošené oblečení, působí to svým způsobem sexy. Může to vypadat, že to je designový kousek z věhlasného butiku a přitom ten člověk je jen líný si kupovat nové oblečení, nebo k tomu úplně prostě necítí potřebu. Zase parafrázuji větu z nějakého filmu: Mně stačí, že vím, že mám, na cokoliv si vzpomenu. Proč bych si kupoval Ferrari? Já vím, že si ho koupit můžu a moje auto mi vyhovuje a jsem na něj zvyklý. Krásný přístup. Taky jsem jaktěživ nesnášel okázalé vystupování rádoby manažerů v autech na leasing a bytech na hypotéku. Myslím, že přijít překotně k velkým penězům může paradoxně člověka oprostit od velkého množství materiálních tužeb.

Každopádně bych dopsal tu diplomku. V září mám jet na Erasmus do Říma, tak tam bych zcela jistě jel. S tou výhodou, že by mi odpadly starosti s bydlením a vůbec bych mohl víc cestovat a užít si radosti všedního dne – dobrou kávu s cigaretkou, jídlo, nějakou tu kulturu, a žádnou party už bych nezmeškal z důvodu, že mám poslední stovku v peněžence. Jediný důvod proč něco nedělat, by byl ten, že se mi nechce. Asi bych v Itálii chtěl žít co nejdéle. Mělo by to obrovskou výhodu v tom, že bych nebyl na očích. Koupil bych si byt ve Florencii a malý letní byteček na Elbě. Líbí se mi nový FIAT 500, takže než bych si navykl na divokou dopravu, vozil bych se v tomhle prckovi. Itálie je pro mě vysněná země, kde strávit zbytek života (pochopitelně s cestováním po celém světě). Výborná kuchyně s bohatou tradicí, skvělá káva a kultura stolování, libozvučný jazyk, bohatá kultura a historie země, příjemné podnebí s mnoha prosluněnými dny v roce, krásně opálené holky, relativně nezávistiví lidé, to je ideální prostředí, kde si peníze užít bez toho aniž by člověk kolem sebe jen zbytečně hromadil majetek.

Asi bych se pokusil jít na univerzitu, třeba do Bologni. A pak bych něco podnikal. Baví mě učení, mohl bych učit angličtinu, nebo češtinu. Nebo bych si otevřel kavárnu. Možnosti jsou nekonečné. Ale nechtěl bych tři sta dní v roce ležet na pláži. Ukousal bych se nudou. Často bych chodil do kina, na operu, dál bych hodně četl, protože jsou to věci, které mě opravdu baví, ze kterých mám radost. Možná bych se motal kolem filmu, zkažený pohovor při přijímačkách na FAMU mě dodneška trochu mrzí. Mohl bych to zkusit znova. Úroky z dvou set milionů by i při dnešních úrokových sazbách hodily měsíčně cca čtyři sta tisíc na měsíc, což je padesátkrát víc, než mám teď. S tím by se dalo vyžít.

No nic, nic jsem nevyhrál, tak musím běžet do knihovny psát diplomku a představovat si při tom krásnou a zábavnou práci kancelářské krysy, která na mě netrpělivě čeká.

Petr Zlatý

Lída V.Také bych Vám tu výhru přála.20:4029.3.2013 20:40:01
Jarka JarvisMluvíte mi z duše -19:0929.3.2013 19:09:02
TausretPřála bych Vám tu výhru,11:3528.3.2013 11:35:00

Počet příspěvků: 3, poslední 29.3.2013 20:40:01 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Zlatý

Petr Zlatý

O životě, jak je krásný, o právu, jak je propracované, o ekonomii, jak je teoreticky pěkná leč v praxi mnohdy absolutně nepoužitelná, o politice, jak bude lepší, o filmech, které stojí za to vidět a o myšlenkách, které se mi octly v hlavě.

Student, filolog, poloprofesionální ekonom a právník. Baví mě podnikatelské nápady, cizí jazyky, dobré jídlo a (pseudo)intelektuálky.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články